V anglickém jazyce začal v roce 2023 vycházet péčí Instytutu Literatury v Krakově vědecký časopis TRIMARIUM, který se zaměřuje na historii a literární kulturu v zemích střední a východní Evropy. Účastní se ho především badatelé ze zemí „mezi třemi moři“, jak by bylo možno dešifrovat titul Trimaria.
První dvě čísla již vyšla.
Tematicky se číslo prvé věnovalo první světové válce a rozpadu do té doby platného geopolitického systému. S tím souvisí vznik nástupnických států, zejména na základě teorie sebeurčení.
Druhý svazek je soustředěn k době mezi dvěma válkami, k dění v oblasti politické, hospodářské, ale i kulturní.
Zde je možno navštívit stránku časopisu, přečíst si jednotlivé příspěvky v on-line verzi anglické. Pokud byl příspěvek napsán v národním jazyce, pak je doplněna rovněž národní verze. V anglické verzi vychází časopis rovněž printově.
Snímky z workshopu Trimaria, který probíhal od 2. do 4. září 2023 ve Varšavě.
Představovat kulturní a literární veřejnosti prof. PhDr. Iva Pospíšila, DrSc. (*1952), není příliš potřeba. Po několik desetiletí se zabývá literaturou anglickou, ruskou a českou. Ale i záležitostmi vztahovými mezi literaturami (komparatistika). Veškeré snažení směřuje k zobecnění, směrem k disciplíně, která se formuje od dvacátých let XX. století, kdy jí dal název „papež komparatistiky“ Paul van Tieghem (genologie). Vědecká a širší veřejnost zná práce vědecké a popularizátorské profesora Pospíšila, jeho činnost sledovali po desetiletí četní posluchači filologických oborů, zejména absolventi Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, která je jeho skutečnou „alma mater“. Na ní vystudoval (angičtinu, ruštinu, češtinu) v roce 1975 a po absolutoriu na ní až po dnes působí.
Kniha k jubileu, tzv. festšrift, do níž přispěli badatelovi přátelé a kolegové z univerzit a akademických pracovišť ze Střední Evropy, představuje nejen sondu do současného myšlení literárněvědných odborníků, ale je svým způsobem i rozšířením badatelského úsilí samotného jubilanta; připomeňme, že některé stati se vracejí k jeho teoretickým tezím nebo dosaženým literárněhistorickým výsledkům.
Sborník přinášíme v elektronické podobě. Je to jen „otisk“ klasické knižní verze, která tiskem vyšla těsně před vánočními svátky 2022.
U žen se zpravidla věk neuvádí; je to gentlemanská dohoda již dlouho držená. Sluší se nicméně slavit jubilea – jak výrazných žen, tak výrazných mužů. Do rodiny manželů Vlasty a Ladislava Kulínských se 4. května 1947 narodila v pořadí (po dceři Mileně) dcera druhá – pojmenovali ji po babičce – Marie. Po absolvování všeobecně vzdělávací školy v Ostravě-Vítkovicích a po studiu na Univerzitě Palackého a působení na mnoha školách a v řadě institucí se Marie, provdaná v roce 1966 za historika Jana Sobotku, stala v roce 1973 doktorkou filozofie („PhDr.“), v roce 1993 kandidátkou věd o umění („CSc.“), v roce 1995 docentkou pro obor „dějiny české literatury“ a konečně v roce 2003 byla jmenována profesorkou.
Její životaběh i výrazné milníky tvůrčí a odborné sledoval již sborník z roku 2017, který vyšel péčí Verbum : Praha a za morální a finanční pomoci České asociace slavistů, Slavistické společnosti Franka Wollmana a Středoevropského centra slavistických studií.
Polonistka a bohemistka Marie Sobotková. Sborník k životnímu jubileu. Redigoval Libor Pavera. Praha : Verbum, 2017. 61 s. + obrazové přílohy ISBN 978-80-87-800-41-6
Ve výše uvedeném sborníku se najde rovněž bibliografie tvůrčí činnosti Marie Sobotkové. Ta se samozřejmě za posledních dalších pět let zmnožila.
V letošním roce redigoval sborník letitý jubilantčin kolega, spolupracovník a přítel, prof. PhDr. Jiří Fiala, CSc.
Ještě máte pocit hřející dlaně z posledního podání rukou, ještě máte na tváři růž od políbení dvou přátel, a už přichází zpráva jako blesk z čistého nebe. V nejlepších letech odešla z vezdejšího světa přítelkyně, výrazná vědkyně, popularizátorka, organizátorka kulturního dění, a především slušný a přející člověk.
Annu Węgrzyniak jsem poznal v době své první stáže na Uniwersytecie Śląskim v Katovicích ještě v devadesátých letech XX. století. Již v té době patřila k předním polonistkám, kritičkám a organizátorkám kulturního života v Katovicích, ale šířeji v Polsku. Neodmyslitelně tvořila součást páru s prof. Tomaszem Stępniem, literárním teoretikem, v soukromí vášnivým pěším turistou.
Se Slezskem a celým regionem byla spjata od narození: narozena 6. září 1951 v Bytomi, vystudovala na Uniwersytecie Śląskim polonistiku (1975). Později se v oboru doktorizovala (1984) a habilitovala (2001). Zakrátko pak byla jmenována mimořádnou a v roce 2009 řádnou profesorkou.
Žena plná života, nápadů, otázek, záměrně formulovaných krátkých spojení (z nichž plynou vtipy) i důsažných myšlenkových schémat (z nichž plynou kvalitní projekty).
To vše ji předurčovalo rovněž k práci s lidským kapitálem – zastávala řadu akademických funkcí, nicméně byla rovněž vynikající a zanícenou přednášející a učitelkou, vedla vždy mnoho bakalářských, diplomových a doktorských prací. Přitahovala k sobě mladé lidi…
Nade vše milovala poezii, samozřejmě nejvíce tu domácí, polskou. Její doktorát se týkal J. Tuwima (promotorem byl Ireneusz Opacki). Ač by ráda žila v jiném století, nejraději asi ve století XIX., přitahovalo ji nové a moderní metodologické proudění (feminismus, gender studies apod.).
Nechtěla se na věci dívat tradičníma očima, chtěla je vidět v rozpornosti a složitosti, byla „hledačkou“. Postačí nahlédnout na tituly některých studií: „díváme se stále na stejnou stranu“, „jak je možno žít v současném světě, aneb církev v moderní době“, „je možno učit se číst, nevědouce proč se čte?“ apod. Mnoho recenzí a studií tiskla v poslední době v časopise Świat i Słowo, který pomáhala založit.
Poslední knižní práce prof. Anny Węgrzyniak, odborná kniha Spotkanie z domem. Praha : Verbum, 2021.
V poslední době jsme si byli obzvláště blízcí. Oba – Ania i Tomek – milovali Prahu, byli častými jejími návštěvníky. Projevili oba zájem publikovat v Praze své knihy. To se podařilo.
Bohužel neuskuteční se již společná prezentace knih, které díky zapsanému spolku vznikly. Ania mezitím odešla navštívit věčnost a poznávat jiné dimenze. „Jměj sě dobřě, srdéčko!“ (ze staročeské lyriky)
