Nešťastná tečka

Problém s tečkou nemají jen žáci školou povinní. Nejde jen o interpunkční znaménko. Dávno už se již stalo lexikalizovanou, ustálenou metaforou sousloví „udělat tečku“ ve smyslu zakončit nebo uzavřít něco.

Naši politikové tečkou chtěli zakončit epidemii v naší zemi. Ale zatím nevidět úspěch.

Vlastně ani není divu. Doložím jedním reálným, mým vlastním zážitkem. Stát se může jen v Absurdistánu. Tam asi opravdu žijeme…

Sotva dostanete třetí, pomocnou dávku vakcíny, vzápětí vám přijde SMS pozvání na dávku čtvrtou… A k SMS přijde do aplikace „Tečka“ rovnou zpráva. A když se ptáte na daném ministrstvu (volat musíte nejméně 2 dny vkuse, včetně nocí, ano, i nocí, to vám pak slibují, že vám zavolají zpátky, ale je to jen slib, a tím, jak známo, druhého nezarmoutíš), co se vlastně děje, proč tolik povyku, dovíte se, že jste naprostý ignorant a neumíte si spočítat počet vakcín ani certifikátů…

Viník jste vy. A pokud jste dostali 18. 11. třetí dávku od firmy Johnson and Johnson (Janssen) a teprve 26. 11. příslušný ministr vydal vyhlášku, že očkovat se má vakcínami jiných firem, máte smůlu, protože přece aplikující lékařka měla tušit, že přijde vyhláška… Co na tom, že lékaři nemají zatím atestace z jasnovidectví. Takže další viník.

Když k tomu člověk připočte nespočet omezení svobody, zasahování do komformity a práv jednotlivce (zásady rozhodně nejsou v souladu s Listinou práv a svobod, naší Ústavou, evropskou směrnicí GDPR nebo s Úmluvou o lidských právech a biomedicíně), zavání to totalitou a absurditami, které ještě dobře pamatuju z času před 32 lety…

P.S. Ad epidemie: existuje slovo označující určitou situaci nebo stav – epidemie pro časoprostor, v němž se rozvinula určitá choroba, která podle příslušného zákona zasáhla jistý počet občanů určitého vymezeného areálu. Existuje i označení pro ty, kdo epidemii zkoumají – tam se ke slovu epidemie přidává slovo logos – nikoliv ve smyslu slovo, ale spíše nauka nebo věda: epidemiologové jsou tedy ti, kteří zkoumají epidemii.

Proto říci epidemiologická situace není dobrá vlastně neznamená nic jiného než, že je něco v nepořádku s těmi, kdo se epidemií zabývají.

Ale v dané situaci se nelze divit. Epidemická ani epidemiologická situace není prostě dobrá… 🙂

Hledá se viník…

Tak už se to přiházívá v životě lidském, že člověk odmítá vzít na sebe odpovědnost. U běžného spoluobčana to lze přejít mávnutím ruky: každý není s to sebereflexe a neuvědomí si chybu a případnou svoji vinu za neúspěch.

Ale je tu skupina lidí, kteří si říkají politikové. My ostatní jsme jim dali ve svobodných a demokratických volbách mandát, aby nás zastupovali. Oni mandát přijali, a přejali tím na sebe odpovědnost. Nicméně nyní, v časech účtování se odpovědnosti brání a hledají viníka – ne u sebe, samozřejmě, ale všude tam, kde je to možné.

Samozřejmě, je to neetické jednání; to pokud budeme chtít zůstat s hygienicky čistým slovníkem.

V současnosti se hledá viník další epidemické krize. Jednou jsou to neočkovaní, podruhé majitelé fitcenter nebo restauratéři…

Ale nikde od politika, který má spolurozhodovací kompetence, neslyšet přiznání, že on nebo jím vytyčený směr nebyl správný. Že bylo chybou čekat s vakcinací, zkoušet trpělivost občanů přetíženými a padajícími registračními servery, často nesmyslnými, nekohézními a špatně strukturovanými nařízeními, která navíc, jak se ukázalo, byla protiprávní a soudy smetena ze stolu (bohužel až ex post, po „černé práci“, kterou nařízení vykonala).

Existuje právo na chybu, na omyl, chybovat je lidské. Ale má to háček. Po chybě by měl člověk jít z ramp reflektorů někam do zákulisí, znovu pracovat a získat kredit pro další, třeba znovu veřejně exponovanou práci.

Čím to je, čím to je?

Za poslední rok nejen v naší zemi vyrostla celá řada odborníků na virus SARS-Cov-II. Koho zajímá informační exploze, může být neskonale šťastný: existuje problém, který zaujal téměř každého obyvatele naší modré planety. Otázka však je, co je pouhý zvýšený zájem o virus a co už odbornictví v pravém slova smyslu…

Ale být ironický ke spoluobčanům, kteří na vše mají pohotovou odpověď, je zřejmě nicneříkající.

Aby příspěvek přinesl alespoň maličko „tvrdých dat“ a byl slovem do skutečné diskuse, stačilo si se synem o víkendu sednout u Internetu k datům, která předkládají o světové epidemické situaci prověřené servery.

Naším cílem bylo zjistit, jak vypadala situace s Cov-19 v ČR zhruba před rokem, v době, než se započalo s očkováním. Zajímala nás především smrtnost. Bez ohledu na fakt, zda se před rokem počítala „s“ nebo „bez“ Cov-19 jako hlavní příčinou úmrtí. Hrana zvoní člověku pokaždé, kdykoliv odejde jakýkoliv člověk. Pěkně to popsal už staroanglický básník John Donne: neptej se, komu zvoní hrana, vždy zvoní i tobě…

Za pomoci velice laického počítání se ukázalo, že smrtnost v listopadových dnech roku 2020 byla kolem 190 občanů. Zatímco ta dnešní gravituje, bohužel, stále ještě kolem čísla 60. Je výrazně nižší, ale kdybychom situaci dnešní přenesli na pozadí situace před rokem, pak by smrtnost narostla až k číslu 300.

Jinými slovy – něco se během roku stalo, co stejně útočnému viru nedovoluje zabíjet naše bližní.

A lze se jen ptát, čím to je… Jistě, může to být tím, že máme více „odborníků“ na SARS-Cov-II; že jsme třebas o rok starší; nebo že virus oslabil. Ale nezapomínáme náhodou na vakcíny?

P.S. Antivaxeři už článek jistě proklínají. Ale data o něčem vypovídají. Nejsou trošku více než názorem?